Nepřihlášen
   
úvodní stránka  |  o regionu  |  kontakt  |  administrace  
::. PRIHLÁŠENÍ .::
e-mail:

heslo:

Nová registrace
Zapomenuté heslo

::. M E N U .::

Ikonka VESELSKO.CZ

Jak ve Veselí nad Lužnicí (ne)otevřeli výstavu „Jak Veselí vzpomíná na své slavné rodáky“


10. října 2006, Kultura , přečteno 3595x, komentováno 2x
Jak ve Veselí nad Lužnicí (ne)otevřeli výstavu „Jak Veselí vzpomíná na své slavné rodáky“
Zahajovací proslov měla připravený 82letá Lidmila Lavičková, ale z vernisáže nakonec sešlo. Jak vnímal tento počin náhodný návštěvník?

Stalo se 6. října v 17. 30 hodin na náměstí T. G. Masaryka ve foyer pěkného Weissova domu,  oficiálně Blatského muzea Veselí nad Lužnicí, pobočce Husitského muzea v Táboře. Zahajovací proslov měla připravený 82letá Lidmila Lavičková, v tom dobrém slova smyslu kulturtrégr tohoto města, ale z vernisáže nakonec sešlo. Přišel jen redaktor místních novin, jedna paní, syn jednoho ze slavných rodáků a  dva náhodní návštěvníci až z Rychnova nad Kněžnou. Výstava bude otevřena do 29. října denně mimo pondělí 8 -12 a 12.30 – 16 hodin.

            Jak vnímal tento počin onen náhodný návštěvník: Blatské muzeum připravilo z dokumentů o slavných rodácích dobrou výstavu. Jmenujme namátkou čtyři veselské rodáky: Václava Filípka, obrozeneckého spisovatele, novináře a herce, který  s Františkem Rubešem vydával časopis Paleček; pak Františka Líbala, malíře jihočeských Blat, Emila Hlobila, hudebního skladatele (autora mj. tří oper, baletu a sedmi symfonií) a Gustava Vránka. Co jméno, to osobnost, nemluvě o tom, že v druhém sále jsou připomenuty další, spojené i jinak s Veselím nad Lužnicí. Za tu plejádu aspoň dvě obecně známá jména: muzikant Ladislav Kubeš, rodák z nedalekých Borkovic, a Ladislav Rektoris, malíř, grafik a sochař; jemu - nositeli Ceny města Veselí nad Lužnicí - byla loni věnována k jeho 75. narozeninám retrospektivní výstava právě v tomto muzeu.

            Připomeňme si z oněch dokumentů  jednoho z veselských rodáků víc – Gustava Vránka, narozeného 29. listopadu 1906 v Mezimostí, místní části Veselí nad Lužnicí. Prvním vážným učitelem hudby mu byl jeho strýc profesor František Vránek, skladatel v Českých Budějovicích.   Vzdělával se na hudební škole, studoval pak na pražské konzervatoři  u Jaroslava Kociána i  Vítězslava Nováka a od roku 1927 působil v České filharmonii jako houslista.  V roce 1933 složil  písňový cyklus Splav na slova Fráni Šrámka,  jeho dechový kvintet byl 1947 poctěn  Cenou České akademie věd a umění a smyčcový kvartet, Lento, Sonatina – symfonickou báseň „Na Nežárce“ – suitu in D provedla Česká filharmonie 1952. 

 

           Jeho syn Tomáš Vránek tu byl přítomen, a tak byl dobrý důvod zeptat se víc. Co tedy víme:  Bratranec Gustava Vránka Čestmír Vránek byl profesorem latiny a řečtiny na Klasickém gymnáziu v Praze, spoluautorem latinsko-českého slovníku a vedoucím autorem učebnice řeckého jazyka. Jeho stejnojmenný syn je violoncellistou České filharmonie.  „Obdivoval jsem otcovu úžasnou schopnost soustředění – bydleli jsme v Praze-Strašnicích ve třípokojovém bytě se dvěma lodžiemi, obývák měl 35 metrů čtverečních. V tomto bytě nás bydlelo 7 – prarodiče, rodiče a my tři děti - já a dvě sestry. Já hrál na klarinet, moje o dva roky mladší sestra studovala  ve stejném ročníku konzervatoře klavír a  o 8 let mladší sestra byla houslistka. Hráli jsme všichni tři najednou, otec sám musel taky cvičit a  vedle cvičení byl taky skladatel. Dost dobře nechápu, jak mohl vůbec komponovat, když my tři hráli a on seděl uprostřed obýváku a tam psal svoje kompozice. To soustředění muselo být absolutní. Zvenčí – u lidí, kteří ho dobře neznali – to vypadalo,  že žije mimo realitu,“ dodal Tomáš Vránek.

 

            Doplňme:  Dcera Gustava Vránka  pianistka Jitka učila na hudební škole ve Vršovicích, poměrně brzo přešla jako korepetitorka do Národního divadla v Praze a dnes působí se Státní opeře ve stejné funkci. Mladší dcera Gustava Vránka  Anna hraje od začátku své kariéry na housle v Národním divadle.  Vnučky Gustava Vránka z Jitčiny strany -  Pavla absolvovala UMPRUM (malířství, propagaci) a letos začala  studovat AVU, a Anna bude absolvovat Nerudovo gymnázium. Vnučky Gustava Vránka ze strany Anny -  jedna pracuje v bankovnictví a druhá (Eva) je velmi nadějná houslistka. Po vystudování pražské konzervatoře studovala dva roky u profesora Ženatého v Drážďanech a teď studuje v Berlíně housle. A právě ona  vystoupí ve veselském  Weissově domě 12. listopadu na koncertě, který bude věnován 100. výročí narození Gustava Vránka (*29. 11. 1906).  Nu a syn Gustava Vránka Tomáš Vránek vystudoval pražskou konzervatoř klarinet a pak AMU, působil dva roky v Divadle  F. X. Šaldy Liberec, 8 let v pražském Vinohradském divadle, odtud nastoupil do Soběslavi na Střední pedagogickou školu (později zrušenou) a po pěti letech přešel v roce 1985  na katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích, nyní Jihočeské univerzity, kde působí dodnes.

 

            Co dodat? Pěkné muzeum má Veselí nad Lužnicí; kdepak zrovna najdete originály mj. Alfonse Muchy, polyfon, nemluvě o blaťáckých krojích? Jsou tu příjemné a vstřícné průvodkyně. Pokud chcete srovnání, pak tedy – na vernisáže výstav v 11tisícovém Rychnově nad Kněžnou přichází 80 až 100 návštěvníků a např. v Hlinsku, srovnatelném velikostí s Veselím na Lužnicí, taky tolik.

 

 

 

autor: PhDr. Josef Krám

Komentáře k článku: Jak ve Veselí nad Lužnicí (ne)otevřeli výstavu „Jak Veselí vzpomíná na své slavné rodáky“
Počet komentářů: 2, poslední 10. 10. 2006 14:16:51
   
   

Kontakt  |  RSS  |  Cookies
Neoficiální regionální informační server - www.veselsko.cz
Publikování zde uveřejněných textů a fotografií nebo jejich částí, je možné pouze s předchozím souhlasem redakce.