Protipovodňová opatření anebo co se do papírového Veselska nedostalo.

Vývoj vodní soustavy od počátku 20. století a další připravované stavby posuzované z mého pohledu pan starosta nedovolil otisknout. Celý článek byl schválen k otištění redakční radou do červnového vydání „Veselska“. Pan starosta zakázal článek otisknout z důvodů mé, cituji: „ … neznalosti zákonů, předpisů či jen prosté nechuti seznámit se s podklady. Od posledního odstavce strany 3 jde o souhrn nepravd a často nesmyslů.“ Konec citátu. Písemně jsem požádala pana starostu o konkrétní vysvětlení, ale odpovědi jsem se nedočkala. Každý další měsíc jsem se snažila znovu článek bez úspěchu vydat. Až začátkem října mi zavolala sekretářka pana starosty, jestli bych se mohla k panu starostovi dostavit. Na schůzce jsme společně s panem starostou probrali „sporná“ místa článku. Nebyla jsem ale panem starostou přesvědčena, že by byť na jediném místě článku platilo výše citované červnové vyjádření pana starosty.

Před zveřejněním druhé poloviny článku bych ráda reagovala na stranu č. 5 listopadového „Veselska“. Můj článek zřejmě přispěl k vydání „Pravidel pro vydávání zpravodaje Veselsko“ na této straně otištěných. Rada města schválila pravidla rozporu se zákonem o obcích, v rozporu se všemi doporučeními pro vydávání periodik a v rozporu se všemi zásadami demokracie. Z obdobného dokumentu, ze kterého je čerpáno doporučení pro vydávání periodik, též na straně 5 vybírám následné hodnocení: Podle průzkumu radničních periodik z roku 2006 (za finanční pomoci Evropské Unie) bylo zjištěno, že občané zaplatí za 71 ze 100 novin 75 milionů korun ročně (u 29 novin se náklady nepodařilo zjistit). Tato částka však neobsahuje mzdy pracovníků úřadu, kteří noviny píší. Lze tedy odhadnout, že v celostátním měřítku se na šíření informací touto cestou věnují veřejné prostředky v rozsahu stovek milionů korun, hrubým odhadem asi 400 milionů ročně.

Celá scéna radničních periodik v ČR je výrazně zneužívána (cenzurována) ke zcela jednostrannému informování obyvatelstva ve prospěch aktuálně vládnoucí politické síly. V roce 2006 byly přiznávané výdaje na volební kampaně v souhrnu všech politických stran cca 400 milionů korun. Volby jsou však jednou za čtyři roky. Cestou radničních periodik je financována propagace místně vládnoucích politických stran v mnohonásobně větším rozsahu, než cestou státního příspěvku. Zneužívání veřejných prostředků k omezení svobodné soutěže politických stran je velmi vysoké. 

A nyní k vývoji vodní soustavy od počátku 20. století do současnosti (z mého pohledu). Od dob Rožmberků byla velká povodeň v roce 1890, až do roku 2002 další povodně nebyly a obyvatelé začali vodu podceňovat.

První velkou chybou bylo při regulaci řeky Nežárky v letech 1905-1907 „přesazení“ řeky do jiného koryta a zasypání i nouzového řečiště, které při velké vodě odlehčovalo Nežárce a ústilo až proti Žíšovské stráni do Lužnice. Živly si od člověka poroučet nedají. Když řeka získá při povodni sílu, jde cestou nejmenšího odporu, svými zasypanými původními koryty. Voda má prostě svou paměť. A ejhle, na původních korytech stojí zástavba rodinných domů.

Další velkou chybou je, že se neustále zmenšuje kapacita řečišť zanášených pískem. Vymlouváme se na ochránce škeblí říčních a řeky nečistíme. Raději, než čistit koryta řek, budeme železobetonem zvedat břehy. Kam až?  Při tom, pokud se koryta řek průběžně čistila, bylo tam tolik škeblí, že s nimi starousedlíci krmili kachny.  A starousedlíci také dříve přemýšleli, kde si postavili svůj dům. Brali vážně hranice, kam až se voda při povodních dostane. Můžeme se lehce přesvědčit, že starší zástavba v Mezimostí má nejméně tři schody do úrovně podlahy přízemí. V současné době jdeme do takových extrémů, že vyhlásíme zákaz výstavby v povodňovém pásmu a přitom uprostřed tohoto povodňového pásma je „mimo“ povodňové pásmo určen jeden pozemek na stavbu Lidlu a druhý na stavbu Penny marketu.

Za éry socialismu byl na obhospodařování rybníků založen státní podnik Státní rybářství. Ten se pyšní hlavně výnosem ryb z rybníku Rožmberk, který loví každé dva roky. Protože však zadržovací nádrž  tak, jak byla postavená Jakubem Krčínem z Jelčan, nebyla vhodná pro chov ryb, je rybník Rožmberk napuštěn asi na polovinu své plánované kapacity. Tuto výšku hladiny vody rybáři udržují i při velké vodě. Jakmile se hladina vody v rybníku zvedne o jeden metr, je to již velký problém. A v této politice pokračuje i současné vedení rybářů. Na tomto místě musím dát za pravdu starostovi města a na jeho přání nahradit nesmyslný termín „polostátní akciová společnost“ podrobnějším vysvětlením. Stačí se podívat do obchodního rejstříku a zjistíme, že původní státní podniky rybářství byly zprivatizovány na akciové společnosti, potom se staly majetkem akciové společnosti Rybářství Třeboň Hld. Tato společnost již má jediného akcionáře, Třeboňskou investiční a.s., s naprosto stejným představenstvem. Potom se podíváme do evidence Katastrálního úřadu a zjistíme, že rybník Rožmberk je na pozemcích Pozemkového fondu ČR, tedy na státních pozemcích. Tedy soukromá akciová společnost Třeboňská investiční nechce od upřednostňování chovu ryb v rybníku Rožmberk ustoupit.

V roce 2010 bylo ukončeno na rozvodí Staré a Nové řeky obrovské dílo za protipovodňové peníze, zhruba za 500 milionu korun. Za 240 mil. byla zpevněna Novořecká hráz a místo původního malého stavidla, kterým se mohlo regulovat množství vody vypouštěné Starou řekou do rybníka Rožmberk nebo Novou řekou do řeky Nežárky, jsou postaveny obrovská troje vrata (Novořecké splavy), podle informačních cedulí dodavatelů za 270 mil. korun, na regulování vody vypouštěné do rybníka Rožmberk. Tok původní řeky Lužnice se dá úplně zastavit asi tak do úrovně hladiny povodně v roce 2002 a celá řeka Lužnice se nechá rozlít do novořeckých bažin a Novou řekou pustit do Nežárky. Odtok vody do Nežárky je možné regulovat pouze tak, že se část vody upustí do rybníka Rožmberk. Pokud však bude rybník Rožmberk sloužit přednostně chovu ryb a ne jako odlehčovací nádrž, je tato nákladná stavba určena pouze na ochranu zisků soukromé akciové společnosti Třeboňská investiční.

Stavbou dálničního obchvatu u bývalé společnosti Propesko byla řece Lužnici postavena další hráz. Pod silničním tělesem byly sice projektovány propusti, ale v rámci úspor se při stavbě silnice nepostavily. Louky mezi Propeskem a obchvatem nemají spád k řece, proto se logicky při velké vodě musí za hrází, kterou tvoří obchvat, tvořit jezero. Nemůže tomu pomoci ani plánovaná těžba písku přibližně ve stejných místech z druhé strany obchvatu. Místo po vytěženém písku se okamžitě zaplní vodou a při případné povodni se může hladina pískovny rovnoměrně s hladinou řeky pouze zvyšovat. Více vody, než se teď může rozlít po lukách, nemůže pískovna logicky pojmout. 

Městský úřad ve Veselí nad Lužnicí v současné době pracuje na získání stavebního povolení pro stavbu protipovodňových úprav ve městě (6. října již bylo podepsáno stavební povolení). Plánované úpravy zhruba spočívají v tom, že se na pravém břehu řeky Nežárky, v úseku od železničního tělesa a od soutoku s Lužnicí, na pravém břehu řeky Lužnice, zhruba k obchvatu, zarazí do země (cca 5 m hluboko) štětové stěny (silné železné stěny nepropustně spojené). Nad nimi se nad terén postaví ještě zhruba metrová (a vyšší) železobetonová zeď, téměř půl metru široká. Totéž se plánuje postavit kolem celé zástavby na Štěpnici. Toto plánované opatření má zabránit řece, aby se nedostala z koryta a ochránit bytovou zástavbu.

Bydlím v domě skoro na břehu Nežárky, o kterém jsou zmínky v archivu už v roce 1820. Dům je rekonstruován, ale podlahy zůstaly v původní výši. V domě, až do roku 2002, nikdy nebyla voda. Dokonce ani na dvorečku. Jenom z vyprávění víme, že prababička jako malá jezdila na dvoře v neckách. V roce 2006 byla ve Veselí 100-letá voda (mimochodem na Rožmberku vlivem rozvodí 20-letá) a ta se nám zastavila 4 cm pod úrovní podlahy. Protipovodňová opatření se dělají na vodu 50-letou. Ale horší je to s domy postavenými na starých korytech řeky. Mají podlahy přízemí zhruba o 1 m níže než naše přízemí. Když u nás zbývá ještě několik schodů v náplavce do vylití řeky, domy na zasypaných korytech už mají vodu doma. Je potřeba držet hladinu řeky pod úrovní, která ohrožuje zmíněnou zástavbu, ne jí ještě zvyšovat. To potvrdil i projektant na stavebním řízení dne 19.7.2011. Rovněž potvrdil, že hladina vody ve sklepích bude vyšší, než bez realizace protipovodňových opatření.

Když si kdokoliv přečte Vodní zákon a jeho prováděcí vyhlášku, zjistí, že víme, jak by se měla protipovodňová opatření dělat. Jediný zádrhel je zase v tom, že rožmberská vodní soustava vede dvěma okresy. Každý okres si hraje na „svém písečku“. Ale pan starosta nás, voliče, zastupuje v krajském zastupitelstvu. Na této úrovni se problém řešit dá.

Postrádám při řešení protipovodňových opatření koncepci, kterou ukládá Vodní zákon. Na rozvodí se postaví veledílo jenom pro Lužnici, Nežárka se nezahrne, horní toky řek se zpevňují, když by se tam voda mohla rozlévat bez větších škod, rybníky se čistí jenom výjimečně atd. atd.

Pokládám si otázku, proč se snažíme ze všech sil zhatit plány Rožmberků? Jako odpověď se nabízí pouze to, že se snažíme vrátit vše do původního stavu, tedy znovu z našeho města udělat bažiny. Důmyslný vodní systém, vybudovaný Rožmberky, jsme již nabourali tím, že na něm participuje spousta uživatelů a nikdo jej nekoordinuje. Všechna opatření činíme bez souznění s přírodou. Logicky má rožmberské vodní dílo v současnosti při větších povodních, na Veselí nad Lužnicí a další města, opačný účinek. Ve Veselí nad Lužnicí se sbíhá všechna voda ze systému. Při prvních povodňových problémech všichni uživatelé systému pustí vodu na Veselí nad Lužnicí, jako se to stalo v roce 2002, kdy hrozilo protržení hráze rybníka Rožmberk. Tehdy povodňová hladina kulminovala a již začínala pomalu klesat, kvapným vypouštěním rybníka Rožmberk se hladina řeky zvýšila ve Veselí nad Lužnicí a v Soběslavi ještě minimálně o metr. K tomu, při včasné regulaci odtoku vody z rybníka Rožmberk, nemuselo dojít. Pokud by bylo učiněno opatření, aby celý vodní systém řádně fungoval, nepotřebovalo by Veselí nad Lužnicí žádná protipovodňová opatření, tak, jako je nepotřebovalo po celá staletí. Ušetřilo by se tak minimálně 150 milionů Kč (k dnešnímu dni již vzrostla částka na 274 miliónů korun), které jsou na plánovaná protipovodňová opatření určena. Zároveň by naše město nehyzdily železobetonové hráze kolem krásných řek. 

Zamysleme se, zda bychom neměli již konečně přestat poroučet větru, dešti a naopak neměli poslouchat přírodu.

autor: Ing. Vladimíra Gabrielová